Vývoj řeči u dětí: kdy začít dělat si starosti a co je normální
When working with vývoj řeči, proces, kterým dítě postupně získává schopnost porozumět a používat slova k komunikaci. Also known as jazykový vývoj, it je klíčovým ukazatelem celkového rozvoje mozku a sociálního zapojení dítěte. Většina dětí začne mumlat už v 6 měsících, první slovíčka jako „máma“ nebo „tata“ se objeví kolem 12. měsíce, a do dvou let by mělo dítě mít alespoň 50 slov a schopnost spojovat dvě slova do věty. To je normální. Ale co když to nejde tak rychle? Nebo když dítě mluví jenom na samotného sebe a neodpovídá na otázky? To není nutně problém – ale stojí za to vědět, kdy je čas se obrátit na lékaře.
Zpoždění řeči, kdy dítě neodpovídá věkově přiměřeně na jazykové podněty se neobjeví najednou. Je to pomalý proces, který se často projevuje tím, že dítě nechává jiné děti mluvit za sebe, nebo že se vůbec nechce zapojit do hovoru. To neznamená, že je autistické nebo hloupé. Může to být jenom pomalejší neurologický start. Ale pokud dítě ve dvou letech neříká žádná slova, nebo ve třech letech se nerozumí, je čas jít k pediatrovi. Nečekat na školku. Nečekat, až „to samo přijde“. Řeč není jako chůze – tam můžete počkat, tady ne. Komunikace u dětí, včetně gest, očního kontaktu a reakce na jméno je stejně důležitá jako samotné vyslovování slov. Pokud dítě neukazuje prstem, neukazuje na obrázky, neodpovídá na „kde je kočka?“, i když umí mluvit, je to varovný signál. Někdy jde jen o sluch, někdy o vývojové zpoždění, někdy o autistické spektrum. Ale všechny tyto věci se dají podpořit – pokud je včas zaznamenáte.
Nezapomeňte, že každé dítě má svůj temp. Některé mluví už v 10 měsících, jiné až v 2 letech. Ale rozdíl mezi „pozdním“ a „zpožděným“ je ten, že pozdní dítě začne mluvit samo, zpožděné dítě potřebuje pomoci. A ta pomůže. Dnes existují logopedie, terapie, vývojové programy – všechno to funguje, když se začne včas. Neztrácejte čas tím, že si říkáte „to už se mu přejde“. To se ne přejde, to se vyřeší. A v této kolekci najdete články, které vám pomohou rozpoznat, co je normální, co je varování, a co můžete dělat doma, aby vaše dítě mluvilo svobodněji, jasněji a radši. Nejde o to, aby bylo „nejrychlejší“. Ale aby mohlo říct, co potřebuje – a aby to slyšeli.